Investice do zahrady zaplněné vzrostlými rostlinami, takzvaně "hotové" (i když víme, že zahrada není hotová nikdy, tak jako nejsou hotová živá zvířata ani lidi), rozhodně není malá. Keře a stromy, které rostly několik let ve školce, byly opečovávány, zalévány, hnojeny, spousta trvalek - jejich počty jdou do stovek, to pořídit najednou není legrace. A někdy ještě návrh celé výsadby k tomu, další nezanedbatelné náklady. I v jiných oblastech našeho života platí, že buď si to sami odmakáme, postupně, s nemalou fyzickou námahou a roky čekáme, až se rostliny vysemení, dělíme je a tím zvětšujeme jejich plochu, anebo za snadný instantní efekt zaplatíme mnohem víc. V té ceně je fyzická námaha někoho jiného, náklady na zálivku a hnojiva, dokonce náklady na znalosti, kde se metodou pokus-omyl zákazník nedostává zase na startovací čáru.
Protože stav, který vidíme v závěru nějakého pořadu o realizaci zahrad, nebo fotky na internetu, jak si někdo osázel připravený záhon - tento stav není kýženým cílem. Je to odrazový můstek a to, co je cílem tvorby zahrad, přijde teprve v dalších letech. Výhodu mají vlastníci starších zahrad, kde je trávník, nějaké keře, stromy, případně dokonce trvalky a cibuloviny. Proti majitelům novostaveb na bývalém poli, kde došlo ke shrnutí ornice a po dostavbě je dům obklopen odhalenou půdou, kde se tvoří louže, nebo za suchého počasí práší, je to znatelný rozdíl. O to větší je touha mít zahradu, rostliny, stín, zákoutí a ne měsíční krajinu. A o to větší náklady vznik instantní zahrady (náhle vzniklé, bez několikaletého dělení rostlin, dosadeb) vyžaduje. Ve Velké Británii, která je známá zahrádkářským i zahradnickým nadšením obyvatel, nezřídka během dnů otevřených zahrad potkáte v těch báječných vzrostlých, kvetoucích, šumících zahradách majitele, kterým dávno není padesát let. Ani šedesát. Tvorba zahrad je vírou v budoucnost, zároveň propojením s minulostí, pojí se s velkou dávkou předvídavosti a současně pokory před daným místem, k jeho podmínkám, limitem, možnostem, i pokory vůči Matce Přírodě. Dovídáte se od těch stříbrovlasých majitelů v důchodovém věku, jak jejich maminka, babička, prababička zasadila pár cibulek pod jabloň a teď na polovině zahrady zjara nemáte kam šlápnout, abyste nepoškodili lány sněženek, šafránů či narcisů. Že tamten "les" z různých druhů stromů i keřů sadil pradědeček a navazoval tím na svého předka, který začal stromy sázet již v polovině 18. století. Jak tohle zájemcům o bujnou šťavnatou zahradu naceníte? Jak to pochopí člověk, který vyrůstal v paneláku a teprve teď před třicítkou/čtyřicítkou bydlí v domku se zahradou, kterou chce mít "hotovou"?
I naše zahrada - naštěstí už od počátku aspoň s nějakým porostem, byť plevelným, nevznikla za jednu vegetační sezonu. Ani za tři, dokonce ani za pět let. Vzniká postupně, a to je dobře. Máme mnohem více času naladit se na ni, pochopit zákonitosti místa, neustále se učit (kde-kdo může podle literatury navrhnout záhon na slunečné místo, ale jak se jednotlivé druhy chovají v různých typech a druzích půdy, jak jsou životaschopné, citlivé, to chce roky pozorování, analýzu, vyvození závěrů - pokud zahradní projektant, designér, krajinný architekt nemá osobní zkušenost, nebo zpětnou vazbu od zkušených realizátorů, jeho návrhy můžou postrádat potřebnou kvalitu, aby se přetvořily do dlouhověkých prosperujících výsadeb). Ano, ceny vzrostlých rostlin v potřebném počtu a práce k tomu, není to málo. Každý si to nevytáhne ze šuplíku. Možností, jak ušetřit, je vícero: můžete se dokola několik let pokoušet seskládat funkční prosperující společenstvo, s rizikem, že budete po pár letech začínat zase od začátku. Pravděpodobnost, že neuspějete, je přímo úměrná zkušenostem: pokud vyrůstáte druhou, třetí generaci v bytovém domě, bez předávání zkušeností s pěstováním od prarodičů, je téměř jisté, že budete chybovat. Můžete si objednat návrh osázení od zkušeného designéra, kde budete mít jistotu, že rostliny jsou pro podmínky zahrady zvoleny správně. Tento návrh si pro rozložení nákladů můžete realizovat svépomocí, dokonce na etapy. Výhodou je, když od projektanta máte plán výsadby a péče, protože i s dobrým návrhem a neznalostí některých postupů výsledek nemusí být uspokojivý. Každý měsíc, každý rok se počítá. Pokud si rychlené cibuloviny teď zjara zasadíte na vhodné místo, získáte náskok proti výsadbě z cibulí na podzim - příští jaro máte víc květů. Pestrost sortimentu je samozřejmě v rychleném stavu omezena, výběr cibulovin koncem léta je širší. Ideální je kombinace obou způsobů.
Zahrada je místem, kde pevnou rukou nevládne majitel. Nelze všechno stoprocentně ovládat, nejhezčí zahrady jsou ty, kde generace majitelů vnímají přírodní zákonitosti, spolupracují s přírodou, nechtějí přírodě rozkazovat, čas má pro ně cenu jako pojivo mezi minulostí, přítomností a budoucností. Když připustíme venku jistou svobodu, staneme se součástí procesu, nevymezujeme se z něj. Postupně pochopíme, že nelze všechno koupit, ani čas. Ani zahradu, ta se vytváří.
Comments