S různými kurzy a webináři, jak si navrhnout/osázet zahradu, se poslední dobou roztrhl pytel. Radí každý. Hlad po informacích pramení z doby pandemie a nuceného trávení času doma. Lidé zjistili, jak důležité pro psychickou pohodu a pro dobití baterek je mít vzrostlou, voňavou, bzučící, švitořící zahradu, kde je jak stinná zašívárna, tak slunečné místo pro doplnění vitaminu D. Zahradnictví praskají ve švech, auta se plní rostlinami i pytlovanou kůrou. Školky nestačí množit rostlinný materiál, všechno mizí pod rukama, každý chce sázet. Co sázet a jak. Proč zrovna sem a jak o to pečovat. To je náplní kurzů, které se na zahradychtivé posluchače valí z různých zdrojů. V čem by mohl být problém? V tom, že mnohokrát nevíte, kdo vzdělává - jaké má on sám vzdělání, zkušenosti v praxi, jak dlouho něco pěstuje, jakou tedy má zpětnou vazbu, jestli jeho návody fungují. Když tématem dosud netknutý laik dostane jakoukoliv informaci, nedovede ji posoudit, zda je relevantní, nebo je to šikovný marketingový tah. Mnohokrát vhodnost podané informace, návodu, nedovede posoudit ani mírně pokročilý pěstitel. Učitel může být i zkušený, ale pouze ve svém známém okruhu, ve svých podmínkách. V kurzu jsou lidé s diametrálně odlišnými podmínkami zahrad - rovinaté, svažité, černozemě, pseudogleje, srážkový stín, mrazová kotlina... Člověk, který plénu radí, by měl s tímto vším počítat. Úskalí kurzu tedy tkví v tom, že neexistuje plošně platné jednoduché řešení.
Další stěžejní problém kurzů o navrhování výsadeb je, že mnozí - zahradníky a projektanty nevyjímaje - považují výsadbu za designové seskupení. Jenomže správná výsadba je založena na vícero principech a vzhled je pouze jedním z mnoha kritérií. Navrhnout na dané místo dlouhodobě prosperující výsadbu vyžaduje znalosti širokého spektra rostlin, jejich nároků a jejich vzájemných vztahů. Když je rostlina pěkná, je po ní poptávka, ale víme, že se chová invazně, lze ji pouze s problémy kočírovat, nebo vůbec - takovou opravdu není vhodné začátečníkům podstrkovat.
Jedním z hlavních úskalí nejenom kurzů, i různých diskusních skupin, je to, že tazatel má omezené znalosti a nedovede vůbec posoudit odpovědi, která z nich mu je užitečná a která opakuje nějaký tradovaný nesmysl. Nedovede rozlišit odpovědi znalých a zkušených, od "plácnutí" obdobně v tématu ztraceného nováčka. Obvykle to dopadá tak, že se tazatel přikloní k tomu, co zná, co si dovede představit. A to v devadesáti procentech případů není ta správná odpověď na jeho dotaz. Lidé neumí pracovat s informacemi, verifikovat je, obzvláště, pokud přesahují jejich zorné pole.
Velice často se stává, že spolufrekventanti kurzu přesvědčují tazatele o tom, jak je to v pořádku a že jim to funguje. Jenomže jim "to funguje" pouze jeden, dva roky. Rostliny se během času společně se svým prostředím proměňují, některá společenstva zanikají, vznikají jiná. Když je prvním rokem trs okrasné trávy nebo keřík úzký a vejde se, to zdaleka neznamená, že se vejde i o pět, deset let. Když někdo má odvahu učit ostatní, měl by mít i soudnost, že není dlouhodobě možné s rostlinami zacházet jako se spotřebním zbožím. Jsou to živé organismy, jejich vypěstování a doprava na místo má za sebou určitou uhlíkovou stopu. Můžeme vysadit desítky keřů a stromů, pokud je nedokážeme udržet do jejich dospělosti, životnímu prostředí jsme nijak neprospěli, právě naopak.
Co se týče sortimentu, opravdu nemnoho zahradníků, projektantů, zahradních a krajinných architektů má široké znalosti. Natož účastníci kurzu. Plus si k tomu přičtěte z výše napsaného, že se nebere v potaz jedinečnost každého stanoviště. Tak z kurzů vycházejí unifikované zahrady, plné muchovníků, bříz, pěchav a třtin. A co cibuloviny, zvláště tulipány. Kolik z učitelů má odzkoušeno, že ty tulipány vydrží kvést i o čtyři, pět let? Není problém široké veřejnosti prodat designové rostliny a po pár letech kolik z účastníků bude reklamovat, že to nefunguje? Pro rychlý efekt se vytvářejí zhuštěné osazovací plány instantních záhonů, a již druhým-třetím rokem po kurzu se rostliny utiskují, nemálo z nich musí pryč. Nebo míchání rostlin s diametrálně odlišnými nároky na stanoviště - v krátké chvíli, jako bývá třeba zahradnická výstava - to vypadá pěkně. Ale takový koncept po pár letech už nefunguje, když rostlinám chybí nebo přebývají podstatné prvky (draslík, vápník, železo...), nevypadají pěkně a nedaří se jim. Kýžený výsledek se tedy nedostaví.
Ani u samotné realizace vytvořeného návrhu nejde všechno hladce. Lidé ztratili kontakt s pěstováním, již několikátou generaci vyrůstali na sídlišti, nemají zažité postupy. A ty, které se tradují, jsou mylné. Stromy opravdu nekoření pod sebe jako mrkev. Potřebují mnohem více místa do šířky, než si drtivá většina veřejnosti představuje. Bohužel k tomu přispívá i špatná péče o stromy na veřejných prostranstvích, zvláště v ulicích plných inženýrských sítí. Teď se stromy pořízené za několik tisíc korun z designových důvodů cpou do květináčů, což pro ně není přirozené prostředí a taková výsadba je pouze dočasná - nemohou dlouhodobě prospívat a rozvinout svůj potenciál. Oborové standardy a stavovská čest zahradnického řemesla v kurzech pro veřejnost neplatí, stejně tak pro kurzisty neplatí zákony a vyhláškami stanovená omezení, dokonce pro ně zdá se neplatí ani fyzika a biologie. Z nastýlek jako funkčního řešení se stal vyprázdněný estetický prvek. Hajničky se vesele sázejí na celodenní úpal do štěrku. Do úzkého prostoru se navrhuje keř dorůstající několik metrů výšky i šířky...
Stěžejním zádrhelem kurzů je ale kontrola kurzistů, zpětná vazba. Mnohde není vůbec žádná, nebo se učitel zaměřuje pouze na tu problematiku, kde si je jistý. Ve skutečnosti pak absolvovaný kurz účastníka nikam neposunul, reálně neví toho o moc více, než před kurzem. Pamatujte, že krátký kurz opravdu nemůže obsáhnout několikaleté studium na vyšší odborné škole nebo na vysoké škole a navazující oborové vzdělávání.
S tímhle vším na zřeteli: není snadné vyučovat a vzdělávat laickou veřejnost. Lidé chtějí snadná řešení. Nechtějí slyšet, že plevel se musí vyplít a o půdu se musí pečovat, jinak bude výsadba zkomírat. Když budete veřejnost učit, že je zapotřebí fyzická práce a pečlivost, pak se za pár let potěší parádní zahradou, moc kurzů asi neprodáte. Nesnáze s kurzy se projevují zvláště, když jde o předání znalosti procesu, principů a ne o prodání produktu. Tyto abstraktní pojmy - přenést model, ne předmět - lidé nechápou. Dovedou si představit konkrétní zboží: konkrétní židle, ohniště, pítko, gril, dlažbu; někde nějaké rostliny, to chtějí. Stěží vytasí peněženky, aby dychtivě zaplatili za učení se principů. Zahradní a krajinná tvorba je ale především o principech, o tom naučit se je, porozumět jim a umět je aplikovat v praxi.
Fotky v článku pro ilustraci - tvorba zahrady je dlouhodobá záležitost. I po vysazení zdaleka není hotovo. Rostliny dorostou své velikosti, geneticky dané. Takže když ve fázi října 2017 Vám někdo něco tvrdí jako obecnou pravdu, vězte, že existuje i fáze srpna 2021...
Comments